It's not shit on my forehead!

Slyšela jsem, že existují matky, které svým potomkům splní co jim na očích uvidí. Přestože takové chování považuji za cestu do horoucích pekel...protože malí teroristé se dobitých pozic vzdávají jen velice neochotně...dnes jsem sama sebe velice překvapila, když jsem se v jednu takovou agilní matku (doufám že jen dočasně) proměnila.

Na Jeníkovu žádost o "veuký čokoádový dout" ke svačině jsem totiž neodpověděla (jako obvykle, když po mě požaduje něco, co je buď úplně nesmyslné, nebo na co mi prostě už nezbývá ani kousek energie) něco o tom, jestli se náhodou nezbláznil...dokonce jsem ho ani nepožádala, ať si žádost schová pro tatínka :oD

Naopak jsem zajásala, jaký že je to báječný nápad a šla se podívat, jestli na takovou hurá akci máme doma všechny potřebné suroviny. Já...osoba, která peče dort maximálně jednou ročně (Jeníkovi k narozeninám...které měl zatím všehovšudy dvakrát!)...a jinak za vrchol domácího pečení považuje perník z krabice! Svoje výchovné i kulinářské principy jsem tak snadno zradila z jednoduchého důvodu - kvůli už dva dny trvajícímu nedobrovolnému domácímu vězení. 

Není to tak, že by mi Jeník zakázal vycházky, kvůli pozdnímu příchodu z večírku, nebo kvůli tomu, že (už zase!) dostal k večeři kaši...J se totiž zachoval daleko rafinovaněji a pořídil si rýmu, kašel a teplotu.   

Dnes odpoledne už mi začaly docházet nápady, jak Jeníka udržet v alespoň relativním klidu a zároveň ho...tedy v ideálním případě nás oba...i zabavit. Představa, že budu muset ještě jednou číst "o traktorovi", nebo (byť jen z vedlejší místnosti) uslyším znělku z Prasátko Pepa mi vháněla slzy do očí!  A tak jako se tonoucí chytá stébla, já se chytla nápadu na pečení dortu. Moc by mě zajímalo, jestli někde na světě žije někdo, kdo je podobně nepoučitelný jako já, nebo jestli jsem v tomhle ohledu unikát.

Nicméně nemohu tvrdit, že bychom se nezabavili....já například budu zabavená ještě minimálně na část dnešního večera. Jeník totiž pomáhal jako o život a tak máme čokoládu úplně všude. Ne, vy mě nechápete....myslím ÚPLNĚ VŠUDE! 

Nikdy...NIKDY se neotáčejte ani na vteřinu zády k míse čokoládového těsta, dítěti a mixéru!

Anyhow...always look on the bright side of life...celý byt voní po čokoládě, já voním po čokoládě, J voní po čokoládě a dokonce už jsem mu ji dostala z vlasů i uší!

Dort se překvapivě velice povedl...je to skoro takový domácí Sachr...a 50% naší domácnosti se ho odmítá byť jen dotknout. Ano, kontakt s hotovým dortem odmítá J...ne, nechápu jak jsem mohla opomenout, že J dorty nejí (žádné!) a nekonečně naivně jásat, že se rozhodl rozšířit svůj velice limitovaný jídelníček...a ano, TEĎ už vím, proč tak najednou o dort žádal.

Shodou okolností večer nakonec ještě došlo na jeden díl Prasátka Pepa...na díl, kde ta malá růžová zrůda DOSTALA OD MAMINKY KE SVAČINĚ ČOKOLÁDOVÝ DORT! To je ach jo...